Thursday 16 July 2020

nIti SatakaM 81 – 90 - नीति शतकं – 81 – 90


nIti SatakaM 81 – 90 - नीति शतकं – 81 – 90

SlOka 81
kvacidbhUmISAyI kvacidapi ca paryankaSayanaH
kvacicchAkAhArI kvacidapi ca SAlyOdanaruciH |
kvacitkanthAdhArI kvacidapi ca divyAmbaradharO
manasvI kAryArthI gaNayati na duHkhaM na ca sukham || 81 ||

bhUmISAyI – pRthvISayyaH

kvacit-bhUmI-SAyI kvacit-api ca paryanka-SayanaH
kvacit-SAka-AhArI kvacit-api ca SAli-Odana-ruciH |
kvacit-kanthA-dhArI kvacit-api ca divya-ambara-dharaH
manasvI kArya-ArthI gaNayati na duHkhaM na ca sukham || 81 ||

क्वचिद्भूमीशायी क्वचिदपि च पर्यङ्कशयनः
क्वचिच्छाकाहारी क्वचिदपि च शाल्योदनरुचिः ।
क्वचित्कन्थाधारी क्वचिदपि च दिव्याम्बरधरो
मनस्वी कार्यार्थी गणयति न दुःखं न च सुखम् ।। 81 ।।

भूमीशायी - पृथ्वीशय्यः

क्वचित्-भूमी-शायी क्वचित्-अपि च पर्यङ्क-शयनः
क्वचित्-शाक-आहारी क्वचित्-अपि च शालि-ओदन-रुचिः ।
क्वचित्-कन्था-धारी क्वचित्-अपि च दिव्य-अम्बर-धरः
मनस्वी कार्य-आर्थी गणयति न दुःखं न च सुखम् ।। 81 ।।

Sometimes sleeping on the (bare) earth and sometimes on a couch, sometimes eating only vegetables and sometimes tasting rice, sometimes wearing rags and beautiful clothes at other times : A brave person bent upon (accomplishing) a task does not care for comfort or hardship.

சில நேரம் தரையில் படுத்தல், சில நேரம் கட்டிலில் படுத்தல், சில நேரம் காய்கறிகள் உண்ணல், சில நேரம் உயர் அடிசில் சுவைத்தல், சில நேரம் கந்தை உடுத்தல், சில நேரம் உயர்ந்த ஆடைகள் அணிதல் – காரியத்தில் கண்ணாயிருக்கும் பெரியோர், இன்பத்தையும், துன்பத்தினையும் சட்டை செய்யமாட்டார். 

SlOka 82
aiSvaryasya vibhUshaNaM sujanatA Sauryasya vAksaMyamO
jnAnasyOpaSamaH Srutasya vinayO vittasya pAtrE vyayaH |
akrOdhastapasaH kshamA prabhaviturdharmasya nirvyAjatA
sarvEshAmapi sarvakAraNamidaM SIlaM paraM bhUshaNam || 82 ||

aiSvaryasya vibhUshaNaM sujanatA Sauryasya vAk-saMyamO
jnAnasya-upaSamaH Srutasya vinayO vittasya pAtrE vyayaH |
akrOdhaH-tapasaH kshamA prabhavituH-dharmasya nirvyAjatA
sarvEshAm-api sarva-kAraNam-idaM SIlaM paraM bhUshaNam || 82 ||

ऐश्वर्यस्य विभूषणं सुजनता शौर्यस्य वाक्संयमो
ज्ञानस्योपशमः श्रुतस्य विनयो वित्तस्य पात्रे व्ययः ।
अक्रोधस्तपसः क्षमा प्रभवितुर्धर्मस्य निर्व्याजता
सर्वेषामपि सर्वकारणमिदं शीलं परं भूषणम् ।। 82 ।।

ऐश्वर्यस्य विभूषणं सुजनता शौर्यस्य वाक्-संयमो
ज्ञानस्य-उपशमः श्रुतस्य विनयो वित्तस्य पात्रे व्ययः ।
अक्रोधः-तपसः क्षमा प्रभवितुः-धर्मस्य निर्व्याजता
सर्वेषाम्-अपि सर्व-कारणम्-इदं शीलं परं भूषणम् ।। 82 ।।

Kindness is the ornament of prosperity while silence is that of valour. Restraint is the adornment for wisdom and humility, that for learning.  Distribution to the deserving embellishes wealth. Lack of anger is the ornament of penance, forbearance that of a powerful one, and sincerity that of following righteousness. Good character, which is the root cause of all these, is the ornament of all.

மேன்மையின் அணிகலம் நற்பண்பு, வீரத்தின் அணிகலம் சொல்லடக்கம், ஞானத்தின் அணிகலம் மனவமைதி, கேள்வியறிவின் அணிகலம் அடக்கம், செல்வத்தின் அணிகலம் தக்கோருக்குக் கொடை, தவத்தின் அணிகலம் சினம் ஒறுத்தல், அதிகாரத்தின் அணிகலன் பொறுத்தல், அறத்தின் அணிகலன் கள்ளமின்மை, யாவற்றிற்கும் முலகாரணமான நல்லொழுக்கமே தலைசிறந்த அணிகலனாம்.

அறத்தின் அணிகலம் பொய்வேடமிடாதிருத்தல் என்றும் கொள்ளலாம்.

SlOka 83
nindantu nItinipuNA yadi vA stuvantu
lakshmIH samAviSatu gacchatu vA yathEshTam |
adyaiva vA maraNamastu yugAntarE vA
nyAyyAtpathaH pravicalanti padaM na dhIrAH || 83 ||

nindantu nIti-nipuNA yadi vA stuvantu
lakshmIH samAviSatu gacchatu vA yathA-ishTam |
adya-Eva vA maraNam-astu yuga-antarE vA
nyAyyAt-pathaH pravicalanti padaM na dhIrAH || 83 ||

निन्दन्तु नीतिनिपुणा यदि वा स्तुवन्तु
लक्ष्मीः समाविशतु गच्छतु वा यथेष्टम् ।
अद्यैव वा मरणमस्तु युगान्तरे वा
न्याय्यात्पथः प्रविचलन्ति पदं न धीराः ।। 83 ।।

निन्दन्तु नीति-निपुणा यदि वा स्तुवन्तु
लक्ष्मीः समाविशतु गच्छतु वा यथा-इष्टम् ।
अद्य-एव वा मरणम्-अस्तु युग-अन्तरे वा
न्याय्यात्-पथः प्रविचलन्ति पदं न धीराः ।। 83 ।।

Experts in policy or ethics may censure or praise (them); The Goddess of wealth may enter (their house) or leave at will; Death may come (to them) today or in a later eon; regardless, wise and courageous people do not swerve from the path of righteousness.

நீதியில் வல்லோர் இகழுட்டும் அல்லது போற்றட்டும், அலைமகள் வரட்டும் அல்லது தன் விருப்பப்படி செல்லட்டும், இன்றே சாவு நிகழட்டும் அல்லது யுகமுடிவினில், அறவழியினின்றும் அடி வழுவமாட்டார், மனவுறுதி உடைத்தோர். 

அலைமகள் – இலக்குமி – செல்வம்

SlOka 84
kadarthitasyApi hi dhairyavRttErna SakyatE dhairyaguNaH pramArshTum |
adhOmukhasyApi kRtasya vahnErnAdhaH SikhA yAti kadAcidEva || 84 ||

kadarthitasya-api hi dhairya-vRttEH-na SakyatE dhairya-guNaH pramArshTum |
adhO-mukhasya-api kRtasya vahnEH-na-adhaH SikhA yAti kadAcit-Eva || 84 ||

कदर्थितस्यापि हि धैर्यवृत्तेर्न शक्यते धैर्यगुणः प्रमार्ष्टुम् ।
अधोमुखस्यापि कृतस्य वह्नेर्नाधः शिखा याति कदाचिदेव ।। 84 ।।

कदर्थितस्य-अपि हि धैर्य-वृत्तेः-न शक्यते धैर्य-गुणः प्रमार्ष्टुम् ।
अधो-मुखस्य-अपि कृतस्य वह्नेः-न-अधः शिखा याति कदाचित्-एव ।। 84 ।।

The quality of courage of a brave person cannot be erased even when he is perturbed, just as even the flame of a fire that is made to face downwards never flows downwards.

கவலைக்குள்ளானாலும், மனவுறுதியுள்ளோனின் மனத் திண்ணத்தினைக் குலைக்க இயலாது -- தீயினை கீழ் நோக்கிப் பிடித்தாலும், அதன் சுடர்  எப்போதும் கீழ் நோக்காதோ, அங்ஙனமே.

SlOka 85
kAntAkaTAkshaviSikhA na lunanti yasya
cittaM na nirdahati kOpakRSAnutApaH |
karshanti bhUrivishayASca na lObhapASair-
lOkatrayaM jayati kRtsnamidaM sa dhIraH || 85 ||

kAntA-kaTAksha-viSikhA na lunanti yasya
cittaM na nirdahati kOpa-kRSAnu-tApaH |
karshanti bhUri-vishayAH-ca na lObha-pASaiH-
lOka-trayaM jayati kRtsnam-idaM sa dhIraH || 85 ||

कान्ताकटाक्षविशिखा न लुनन्ति यस्य
चित्तं न निर्दहति कोपकृशानुतापः ।
कर्षन्ति भूरिविषयाश्च न लोभपाशैर्-
लोकत्रयं जयति कृत्स्नमिदं स धीरः ।। 85 ।।

कान्ता-कटाक्ष-विशिखा न लुनन्ति यस्य
चित्तं न निर्दहति कोप-कृशानु-तापः ।
कर्षन्ति भूरि-विषयाः-च न लोभ-पाशैः-
लोक-त्रयं जयति कृत्स्नम्-इदं स धीरः ।। 85 ।।

He is a courageous man, who conquers the three worlds, whose heart is not wounded by the dart-like glances of beautiful women, who is not consumed by the heat of the fire of anger, and whom the mighty sense-objects do not lure with snares of greed.

எவனின் மனத்தினை, பெண்ணின் கடைக்கண் பார்வையெனும் அம்பு துளைக்க இயலாதோ, சினமெனும் தீச்சுடர் எரிக்க இயலாதோ, புலன் நுகர்ச்சி வேட்கைத் தளையினால் கட்ட இயலாதோ, அந்த மனவுறுதி உடைத்தோன், மூவுலகங்கள் முழுதினையும் வெல்வான்.

SlOka 86
pAtitO(a)pi karAghAtairutpatatyEva kandukaH |
prAyENa sAdhuvRttAnAmasthAyinyO vipattayaH || 86 ||

pAtitaH-api kara-AghAtaiH-utpatati-Eva kandukaH |
prAyENa sAdhu-vRttAnAm-asthAyinyO vipattayaH || 86 ||

पातितोऽपि कराघातैरुत्पतत्येव कन्दुकः ।
प्रायेण साधुवृत्तानामस्थायिन्यो विपत्तयः ।। 86 ।।

पातितः-अपि कर-आघातैः-उत्पतति-एव कन्दुकः ।
प्रायेण साधु-वृत्तानाम्-अस्थायिन्यो विपत्तयः ।। 86 ।।

Even if struck down with blows from a hand, a ball only rebounds. Generally the misfortunes of those of good conduct are temporary.

கையினால் தரையில் அடிக்கப்பட்ட பந்து மேலே எழும்புவது போலும், பொதுவாக, நன்னடத்தையுடையோரின் வீழ்ச்சியும் நீடிப்பதல்ல.

நீடிப்பதல்ல – திரும்பவும் எழுவரென

SlOka 87
varaM tungAcchRngAduruSikhariNaH kvApi vishamE
patitvAyaM kAyaH kaThinadRshadantarvidalitaH |
varaM nyastO hastaH phaNipatimukhE tIvradaSanE
varaM vahnau pAtastadapi na kRtaH SIlavilayaH || 87 ||

varaM tungAt-SRngAt-uru-SikhariNaH kva-api vishamE
patitvA-ayaM kAyaH kaThina-dRshad-antar-vidalitaH |
varaM nyastO hastaH phaNi-pati-mukhE tIvra-daSanE
varaM vahnau pAtaH-tat-api na kRtaH SIla-vilayaH || 87 ||

वरं तुङ्गाच्छृङ्गादुरुशिखरिणः क्वापि विषमे
पतित्वायं कायः कठिनदृषदन्तर्विदलितः ।
वरं न्यस्तो हस्तः फणिपतिमुखे तीव्रदशने
वरं वह्नौ पातस्तदपि न कृतः शीलविलयः ।। 87 ।।

वरं तुङ्गात्-शृङ्गात्-उरु-शिखरिणः क्व-अपि विषमे
पतित्वा-अयं कायः कठिन-दृषद्-अन्तर्-विदलितः ।
वरं न्यस्तो हस्तः फणि-पति-मुखे तीव्र-दशने
वरं वह्नौ पातः-तत्-अपि न कृतः शील-विलयः ।। 87 ।।

It is good even when this body is shattered amidst rocks, falling upon some uneven ground from the tall peak of a great mountain, or that one’s hand is thrust into the mouth of the king of snakes with a sharp bite, or falling into fire (occurs), as long as loss of character is not acquired.

உயர் மலையுச்சியினின்றும், இவ்வுடல் கடினமான தரையில் வீழ்ந்து, கடும் பா றைகளிடையே சிதறலும் மேலாம், கொடிய நச்சரவத்தின் வாய்ப் பற்களிடையே கை நுழைத்தலும் மேலாம், நெருப்பினில் வீழ்தலும் மேலாம், ஆயின் நல்லொழுக்கம் குலையலாகாதே.

SlOka 88
vahnistasya jalAyatE jalanidhiH kulyAyatE tatkshaNAt-
mEruHsvalpaSilAyatE mRgapatiH sadyaHkurangAyatE |
vyAlO mAlyaguNAyatE visharasaH pIyUshavarshAyatE
yasyAngE(a)khilalOkavallabhatamaM SIlaM samunmIlati || 88 ||

vahniH-tasya jalAyatE jala-nidhiH kulyAyatE tat-kshaNAt-
mEruH-svalpa-SilAyatE mRga-patiH sadyaH-kurangAyatE |
vyAlO mAlya-guNAyatE visha-rasaH pIyUsha-varshAyatE
yasya-angE-akhila-lOka-vallabhatamaM SIlaM samunmIlati || 88 ||

वह्निस्तस्य जलायते जलनिधिः कुल्यायते तत्क्षणात्-
मेरुःस्वल्पशिलायते मृगपतिः सद्यःकुरङ्गायते ।
व्यालो माल्यगुणायते विषरसः पीयूषवर्षायते
यस्याङ्गेऽखिललोकवल्लभतमं शीलं समुन्मीलति ।। 88 ।।

वह्निः-तस्य जलायते जल-निधिः कुल्यायते तत्-क्षणात्-
मेरुः-स्वल्प-शिलायते मृग-पतिः सद्यः-कुरङ्गायते ।
व्यालो माल्य-गुणायते विष-रसः पीयूष-वर्षायते
यस्य-अङ्गे-अखिल-लोक-वल्लभतमं शीलं समुन्मीलति ।। 88 ।।

Fire becomes like water, the ocean a creek (instantly), Meru a small rock, the lion (at once) a deer, the snake a garland, and poison a shower of ambrosia, to him in whose person good character, dear to the entire world, manifests.

நெருப்பும் அவனுக்கு நீராகும், கடலும் அவ்வமயமே ஓடையாகும், மேருவும் சிறிய கல்லாகும், அரியேறும் அப்போதே மானாகும், அரவமும் மாலை நிகராகும், நச்சுச் சாறும் அமுத மழையாகும், எவனில், அனைத்துலகும், மிக்கு மதிக்கும், நல்லொழுக்கம் மேவி நிற்குமோ,

அரியேறு – சிங்கம்

SlOka 89
chinnO(a)pi rOhati taruH kshINO(a)pyupacIyatE punaScandraH |
iti vimRSantaH santaH santapyantE na viplutA lOkE || 89 ||

kshINO(a)pyupacIyatE punaScandraH –
candraH kshINO(a)pi  vardhatE lOkE –
candraH kshINO(a)pi  vardhatE punaH
na viplutA lOkE – na lOkE(a)smin – na duHkEshu

chinnaH-api rOhati taruH kshINaH-api-upacIyatE punaH-candraH |
iti vimRSantaH santaH santapyantE na viplutA lOkE || 89 ||

छिन्नोऽपि रोहति तरुः क्षीणोऽप्युपचीयते पुनश्चन्द्रः ।
इति विमृशन्तः सन्तः सन्तप्यन्ते न विप्लुता लोके ।। 89 ।।

क्षीणोऽप्युपचीयते पुनश्चन्द्रः -
चन्द्रः क्षीणोऽपि  वर्धते लोके -
चन्द्रः क्षीणोऽपि  वर्धते पुनः
न विप्लुता लोके -  न लोकेऽस्मिन् - न दुःकेषु

छिन्नः-अपि रोहति तरुः क्षीणः-अपि-उपचीयते पुनः-चन्द्रः ।
इति विमृशन्तः सन्तः सन्तप्यन्ते न विप्लुता लोके ।। 89 ।।

A tree grows even after being cut. The moon, though waned, waxes again. Reflecting thus, good people do not suffer pain when troubled.

வெட்டினாலும், கிளைக்கின்றது, மரம்; தேய்ந்தாலும், மறுபடியும் வளர்கின்றது, மதி – இங்ஙனம் ஆராயும் நல்லோர், உலகில் துன்பமடைவதில்லை.

SlOka 90
nEtA yasya bRhaspatiH praharaNaM vajraM surAH sainikAH
svargO durgamanugrahaH khalu harErairAvatO vAraNaH |
ityaiSvaryabalAnvitO(a)pi balabhidbhagnaH paraiH sangarE
tadvyaktaM nanu daivamEva SaraNaM dhigdhigvRthA paurusham || 90 ||

khalu – kila

nEtA yasya bRhaspatiH praharaNaM vajraM surAH sainikAH
svargO durgam-anugrahaH khalu harEH-airAvatO vAraNaH |
iti-aiSvarya-balAnvitaH-api balabhid-bhagnaH paraiH sangarE
tat-vyaktaM nanu daivam-Eva SaraNaM dhig-dhig-vRthA paurusham || 90 ||

नेता यस्य बृहस्पतिः प्रहरणं वज्रं सुराः सैनिकाः
स्वर्गो दुर्गमनुग्रहः खलु हरेरैरावतो वारणः ।
इत्यैश्वर्यबलान्वितोऽपि बलभिद्भग्नः परैः सङ्गरे
तद्व्यक्तं ननु दैवमेव शरणं धिग्धिग्वृथा पौरुषम् ।। 90 ।।

खलु - किल

नेता यस्य बृहस्पतिः प्रहरणं वज्रं सुराः सैनिकाः
स्वर्गो दुर्गम्-अनुग्रहः खलु हरेः-ऐरावतो वारणः ।
इति-ऐश्वर्य-बलान्वितः-अपि बलभिद्-भग्नः परैः सङ्गरे
तत्-व्यक्तं ननु दैवम्-एव शरणं धिग्-धिग्-वृथा पौरुषम् ।। 90 ।।

Indra (the slayer of Bala) has Brhaspati as his guide, the Vajra as weapon, the gods as soldiers, the heaven as fortress, the blessings of Vishnu and Airavata as elephant.  Even though endowed with such fortunes and power, he was defeated by enemies in battle. It is clear that fate is our refuge. Oh, fie, fie upon valour that is useless.

வழிகாட்டியாக, குரு பிருகஸ்பதியும், குலிசம் ஆயுதமாகவும், தேவர்கள் படையாகவும், வானுலகே கோட்டையாகவும், அரியின் அருளோடும், அயிராவதம் வாகனமாகவும் – இத்தகைய செல்வாக்கும், வலிமையும் இந்திரன் கொண்டிருந்தாலும், எதிரிகளால் போரில் தோற்கடிக்கப்பட்டான். இதனால் விளங்குவதாவது – விதியினுக்கு ஆட்படுதல் நன்று. வெறும் ஆண்மையினால் பயன்தானென்ன, ஐயகோ! 

குரு பிருகஸ்பதிவியாழன்
இந்திரன் செருக்குற்று போர் தொடுத்தானென்றும், அதனால் தோல்வி கண்டான் என்றும் கூறப்படும். 



No comments:

Post a Comment